Články / Recenze

S(k)eptik a jeho svět: Lovci mafie

S(k)eptik a jeho svět: Lovci mafie

Karel Hastrmanský | Články / Recenze | 21.04.2013

Ne nadarmo se říká, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Mafiánská tématika sice musí být z pohledu průměrně inteligentního producenta nutně zatuchlá po naftalínu, i přes to – tenhle námět určitě vypadal na papíře velmi slibně. Hrstka spravedlivých svádí neúnavný boj s chobotnicí organizovaného zločinu v Los Angeles. Ta má asi tak milión slizkých chapadel a oteklou hlavu Seana Penna. Je vám to povědomé? Jak by ne. Smíchejte Hansonovo L.A. Přísně tajné s De Palmovými Neúplatnými, přidejte špetku Millerovy křižovatky, pár Veřejných nepřátel a voilà – máte Lovce mafie. Jenže když je šéfkuchař nekňuba, může i z prvotřídních ingrediencí vzniknout nehezky připálená brynda.

Ruben Fleischer si udělal jméno na svěží a řádně černohumorné zomboňské blbině Zombieland. Větší rozpočet a pestrá skvadra áčkových herců však byli evidentně nad jeho síly. V rámci fair play je na jeho obranu potřeba dodat, že scénář plný toporných dialogů a jednorozměrných postav ho zrovna dvakrát nepodržel. Ne že by se nenašla ostrá hláška reflektující testosteronové popichování či laškování s příslušnicemi opačného pohlaví, jenže na každý takový moment připadne ve filmu tuna verbálního balastu. Jasně, válka se zločinem dá zabrat, ale komentovat to neustále patetickými žvásty o odznaku, šťastné rodině a odhodlaném boji se zlem, to se divákovi rychle omrzí. Kdyby takové bubliny vypouštěl na stránkách marvelovských sešitů Kapitán America, chápal bych to, tady to ale působí nesmírně škrobeně a křečovitě. Jako by Disney točil hranou pohádku podle neexistujícího comicsu pro neposlušné děti.

Nejednoho kinomaniaka určitě přitáhlo do multiplexu šťavnaté obsazení, o to víc zamrzí, že hvězdný ansámbl zůstal na plátně pohříchu nevyužit. Všechny kladné postavy jsou při nejlepší vůli jen v různém poměru naklonované geny Franka Serpica a Mariona Cobrettiho. Bez přidané hodnoty, bez psychologie. Josh Brolin je totálně nasazený charakterní bijec, který pro samou lásku k pracovním povinnostem u policie opomíjí i vlastní rodinu. To velmi nelibě nese jeho těhotná manželka, která nechápe, že to její dobrácký workoholik přece nedělá pro sebe. Klišé? No jéje! Ryan Gosling představuje požitkářského floutka, co by se ze všeho nejraději jen povaloval po putykách, nasával a balil holky. Objektem jeho zájmu je pohledné mafiánské (ou, střet zájmů!) zelenoočko s vizáží Emmy Stone. Chemie mezi párem funguje, bohužel se po většinu stopáže oba chovají jako idioti a divák nemá nejmenší šanci vytvořit si k nim nějaký vztah nebo nedej bože pochopit, proč dělají, co dělají (s výjimkou scény v ložnici, tam je to nabíledni). Robert Patrick a Giovanni Ribisi jsou sice sympaťáci, ale mají tak málo prostoru, že vám to bude jedno. Nick Nolte se do svého drsného policejního šéfa správně obul, jenže takových postaviček už jsme viděli mraky. Naprostá trága je mafiánský boss Seana Penna. Ten se usilovně snažil vystřihnout něco ve stylu Roberta De Nira (kombinace LaMotty ze Zuřícího Býka a Caponeho z Neúplatných), ale s pokřivenou grimasou a směšně vystouplými nadočnicovými oblouky se celou dobu pohybuje na hranici parodie a je spíš k politování.

Ani jeden z nich neví, co má hrát. Chápu, ve scénáři se nebylo čeho chytit, ale práce s herci padá jednoznačně na vrub režiséra, který si s nimi nevěděl rady. Nejvíc je to vidět u Goslinga, který se pořád jen chlapecky usmívá, pokuřuje a odevzdaně přechází od ničeho k ničemu jak agent s teplou vodou. Ani po technické stránce to moc nedopadlo. Fleischer si dal práci s nákladnou a puntičkářskou retro stylizací. Bohužel jenom proto, aby to celé zabil rádoby efektními moderními zpomalovačkami à la Guy Ritchie v každém druhém záběru. Kamera jinak poměrně příjemná, střih snesitelný, hudba nevýrazná. Vyumělkované, bez života, bez atmosféry. Jistě to dalo spoustu práce, nemůžu ale nevidět, že mohla být odvedena o dost lépe. Závěrečné idylce na pláži chybělo už jenom logo cestovní kanceláře a duchaplný slogan typu „Leťte s námi k lepším zítřkům“. Donesly se mi zvěsti stran posunuté premiéry a trablů během vynuceného přestříhávání, bojím se ale, že tenhle filmový pokus by z bahna průměrnosti nevytáhl ani rozšířený director’s cut s alternativním koncem. To spíš osmiminutový hardcore remake v režii Luca Bessona. Třeba.

Info

Gangster Squad
Režie: Ruben Fleischer (2013)
www.gangstersquad.warnerbros.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace