Jakub Hudák | Články / Recenze | 09.04.2013
Tihle kluci z Brna jsou už na první pohled sympatičtí alespoň jednou věcí: když se podíváte na jejich fotky, bude vám jasné, že nehrají jen tak pro image, a to se odráží i v hudbě. Nemodelují svou produkci podle určitých trendů a jsou eklektičtí, i když netvrdím, že by se vymykali možnosti zaškatulkování, to se říká o lecčem a nevidím důvod, proč by to mělo být pozitivum. My Dead Cat sice nemají jednoznačnou nálepku, ale to neznamená, že by se o nich v rámci žánrů nedalo mluvit: alternativní college rock devadesátých let, dark-surfové kytary, jazzové bicí a místy temný postpunkový zpěv.
Předností alba je, jak je nahrané. Najdou se malé chybičky, jako když jsou kytary a níže položené vokály v podobné frekvenci, takže hlas poněkud zaniká. Příkladem je song Air Sickness, v jehož úvodu jsou pod kytarou slabě slyšet drnčící pružiny od virblu – přesně tyhle detaily je odlišují od sterilní dokonalosti hitparádových desek a právě ony dávají nahrávce prostor a autentičnost.
Na Shortcut to Hell není moc kytarových sól – z devíti písní je náznak až v šesté skladbě No Place to Go se zajímavým chromatickým riffem. My Dead Cat se snaží nevázat jen na jeden druh progrese, a tak album, které melodicky začíná (Electric Train) jako něco z Brighten the Corners od Pavement rychle přibírá punkové vokály (Rip Me Off) a následně i nostalgicky rock’n’rollové nápodoby lámané v synkopických rytmech (Broken Leaves).
Ke konci alba se dějí dvě zajímavé věci. A Cat Comes Along nabízí nejvýraznější využití synťáku a zároveň určité zvážnění, vzpomněl jsem si na starší Bloc Party. A závěrečná The Lights obsahuje překvapivé zlomy a pěkný naléhavý závěr. Celá deska představuje zajímavý protiklad k chirurgickým nahrávkám současnosti, aniž by ztrácela na organizovanosti. Navzdory svému počátečnímu odporu nakonec mrtvé kočce podléhám.
My Dead Cat – Shortcut to Hell (self-released, 2012)
http://mydeadcat777.bandcamp.com
http://www.mydeadcat.cz
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.