Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 05.07.2017
Jedna bába povídala. Drbe se všude a v Karlových Varech dvakrát tolik. Na tohle prostě musíš, tohle je čirý „umčo“, o tomhle filmu už nikdy neuslyšíme a tak dál. Kdyby tu člověk poslouchal týden jen doporučení (případně varování, jak je libo), tak snadno napíše knihu. Názory se většinou liší, ale nastane vzácná shoda – například o novém filmu Michaela Hannekeho snad pět známých řeklo, že to sice není ono, ale i blbý Hanneke je lepší než většina toho, co tady můžeme vidět. A co teď – jít, nebo nejít? Šťastný konec měním za meditaci s Křižáčkem a jsem vlastně rád. Karel Roden má dnes vůbec napilno, kromě premiéry soutěžního příspěvku Václava Kadrnky se odehrál ještě jeden nostalgický obřad – po pětadvaceti letech se o slovo přihlásil Don Gio. Když už jsme u těch přísloví, tady se hodí ještě jedno – o mrtvých jen dobře.
Výjimky ale existují. O snímku Přízrak se toho na kolonádě taky namluvilo hodně, pohledy se liší jako noc a den. Život a smrt. Jestli ještě někdy uvidím bílej lajntuch, někdo umře, píšu Viktorovi okamžitě po projekci, kdy mi ještě pomyslná kudla zběsile rotuje v kapse. Následuje nevyhnutelná otázka, co je to lajntuch, dobře, prostěradlo. Snímek je z oka a pera režiséra Davida Loweryho, který na karlovarském festivalu před lety uvedl poměrně působivou krimi romanci Ain’t Them Bodies Saints, kterou s Přízrakem spojuje nejen ústřední dvojice Rooney Mara a Casey Affleck, ale také autor hudby Daniel Hart. Odpad!, píše Marigold na čsfd.cz, podepsat a dvakrát podtrhnout. Meditační báseň o obludnosti času? Komu tím prospějete aneb jak dlouho může někdy trvat pouhých devadesát minut. Světlý bod v podobě proslovu Willa Oldhama rychle zapomenut, nezbývá než okamžitě volat krotitele duchů. Randall a Hopkirk se dusí smíchy. Amen.
Včera slíbená Zvířata. Inu, den poté toho nevím o moc víc než po projekci, ovšem absurdní karneval plný důkladného ohmatávání nezdravého vztahu emocionálně nevyrovnaných manželů a her s časovou (i geografickou) posloupností, ohavných incidentů a kdo ví čím ještě z hlavy nevyhnala samoúčelná exhibice prostěradly ani famózní Listopad na estonském venkově. Zvířata bavila černočerným humorem, šíleností i civilností, režisér rozehrál na poměrně skromné ploše hodně divnou hru, kterou je ale radost sledovat, aniž je třeba něčemu z toho, co se na plátně odehrává, rozumět. Jak se píše ve festivalovém průvodci, komu věřit, když už se ani na mluvící kočku nedá spolehnout.
Zmíněný Listopad je jedna velká paráda, působivá a zábavná. Estonský venkov je plný divotvorných tvorů, pohanské rituály si hrají s křesťanstvím na schovávanou, šlechtě se nedostává oblečení a nechybí ani sauna, vlkodlaci a podomácku pálená kořalka. Znovu se není o co opřít, jenže mix reality, představ, mytologie a historie je vnadný jako málokdy. Hm, úplně cítím známou chuť estonského černého chleba na jazyku. Snímek vznikl podle bestselleru Rehepapp (Dráb) současného estonského prozaika Andruse Kivirähka, který prý zná v Estonsku každý, jak prozradili při uvedení snímku na festivalu představitelé dvou hlavních rolí. Ti ostatně prokázali také notnou dávku nadhledu a sebeironie, díky které je Listopad kouzelný ještě o něco víc. Po poděkování za účast, vyřízení vzkazu od režiséra a nezbytném selfie s plným divadlem přišla zásadní poznámka: „Pokud budete mít po zhlédnutí snímku nějaké dotazy, najdete nás na polské party kousek odsud.“ I marketing dokáže být ještě osvěžující.
52. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
30. 6. - 8. 7. 2017, Karlovy Vary
www.kviff.com
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.