Akana | Články / Recenze | 28.09.2013
Dost možná jde o labutí píseň irských podvraťáků, a stydět se za ní rozhodně nemusí. Od roku 2001, kdy si Shane McGowan se zbytkem party po desetiletém exilu znovu potřásl rukou, kapela nevydala žádný nový materiál, jen nárazově koncertovala pro potěchu fanoušků. Žádné novinky tedy nenajdeme ani na záznamu výročního koncertu v pařížské Olympii, ale komu by to překáželo? Důležité je, že The Pogues to šlape jako zamlada, málokterá zásadní pecka v setlistu chybí a dokonce i Shane, ač je to při jeho životním stylu udivující, má pořád jiskru. Jistě, krákorá ještě o něco drsněji než dřív, trochu šišlá, ale vzhledem ke stavu jeho dentální výbavy není divu. Chvíli mu trvá než se rozehřeje (podobné to bylo při jeho sólové návštěvě pražské Štvanice v roce 2004), ale po třech, čtyřech rozpačitějších kusech už je to zase on.
Jedinou připomínkou časů po McGowanově vyhazovu je hitovka Tuesday Morning, jinak se skupina probírá svým klasickým obdobím s logickým důrazem na první tři desky, takže Streams of Whiskey, If I Should Fall..., A Pair of Brown Eyes nebo Dirty Old Town nemůžou chybět. Finále pak obstarává nezapomenutelná antikoleda Fairytale of New York, v níž původní pěvecký part Kirsty MacColl nepříliš oslnivě přebírá dcera banjisty Jema Finera Ella, a nakonec rozparáděná Fiesta. Pařížané byli ten večer evidentně spokojení a vděční. Bylo za co.
The Pogues – The Pogues in Paris: 30th Anniversary Concert (Universal, 2012)
www.pogues.com
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
