Články / Recenze

Dvojitý start kníračů Local Natives

Dvojitý start kníračů Local Natives

David Loch | Články / Recenze | 27.07.2013

Debut Local Natives nazvaný Gorilla Manor z roku 2009 byl tak prosluněný, že jsem se jím dlouho zdráhal proposlouchat. Ale názor, že na jinak zevšednělé půdě indie rocku vykvasilo cosi chutného, sdílel nejeden recenzent, čemuž odpovídal i zájem posluchačských kohort. Iana Cohena z Pitchfork dokonce napadlo, že si Local Natives zaslouží medaili „sort of a West Coast Grizzly Bear“. Liguére! Dobrá střela, škoda jen, že se sklouzla po šošolce Antona Špelce. Tyhle dvě kapely se totiž liší zejména atmosférou svých nahrávek. Zatímco u Grizzly Bear jste tehdy proplouvali rozmáčenými vraky šalup někde na dnech ostrých oceánů, Local Natives zvali ven nafukovat pastelové balonky a jezdit s odleskem slunce na kapotě, jak to předvádějí v klipu Who Knows Who Cares.

A jací jsou Local Natives dnes? Na novince Hummingbird stále lehce rozpoznatelní – charismatický vokál, aritmetické bicí Matta Fraziera a jakostní riffy trojice Rice, Ayer, Hahn. Ač se jejich nové album, nahrávané protentokrát v Brooklynu, zdá být tesknější, není tomu tak docela. Ubylo zkreslených kytar a „animálního“, bazénového projevu. Co však zůstalo, je jejich smysl pro plné a chytlavé melodie. Máte pocit, že chodník pod vámi má smysl a vše ostatní se od něj tak nějak odvíjí. Víc než s Grizzly Bear (výjimkou je reverb v úvodní You & Me a několika dalších), se tak hodí srovnávat s Efterklang na Magic Chairs, zvukem The National (Aaron Dessner se podílel jako koproducent) nebo s křehkým vokálem Joshui Tillmana.

Zatímco předchozí album lehce strádalo ve své druhé polovině, teď je tomu překvapivě naopak. Máme dva začátky. Local Natives se snaží ukázat v novém světle od páté Breakers, teprve od téhle skladby se z doznívající plstě předchozího alba dere nějaké východisko. To podpoří skladba Black Ballons, kde je zpěv kníratého Taylora Rice slyšet zvučněji a přítomněji než na ostatním materiálu. Instrumentální složka skladby se stahuje do pozadí, stejně jako se v roce 2011 dostal do pozadí basák Andy Hamm, po jehož odchodu se z Local Natives stala čtveřice. Čtyřstrunnou basovku musel vzít Dessner, jenž je taktéž majitelem zmiňovaného brooklynského studia. Basová linka v Heavy Feet (a nejen tam) dokazuje, že se hravostí nešetřilo a Dessner schopně doplnil zbytek kapely. Nejspíš i díky jeho dozoru se partě ze slunné Kalifornie zachtělo bohatších aranžmá. Trombón. Cello. Viola. Lesní roh. Je to zejména prostorová odulost, co odlišuje zvuk Hummingbird od lehátkového předchůdce.

Spíš než o hledání nových cest se Local Natives a Hamm pokusili o udržení draka nad korunami stromů, což jim nelze vytýkat. Verdikt? Nezklamalo. Potěšilo. Je emocionálně těžší, ale stravitelné. Dělá méně kompromisů. Příště by však bylo fér nabídnout už víc než jen best of Gorilla Manor a Hummingbird. Ti faloni na to totiž mají. Důkazem nechť je závěrečná Bowery.

Info

Local Natives - Hummingbird (Frenchkiss Records, Infectious Records, 2013)
www.thelocalnatives.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace