Zelenej | Články / Recenze | 05.03.2013
Podle Thoma Yorka je Atoms for Peace projekt. Neví, co to přesně je a co bude dál, dlouho ani neměl název. Na co taky. Yorke jen svolal pět kamarádů, aby s ním živě hráli jeho sólo debut The Eraser (2006). Když se ale sejdou kamarádi Thom Yorke z Radiohead, producent Nigel Godrich (Radiohead, Ultraísta), Flea z Red Hot Chili Peppers (basa) a Joey Waronker z R.E.M. (bicí), může se tomu Yorke bránit jak chce, ale je to super skupina. Nebo aspoň super projekt.
Loni v září (fakt už je to 6 měsíců?) zveřejnil label XL Recordings na youtube Default. Bez varování tu byl přede mnou singl Atoms for Peace a v závěsu oficiální web, složený z postapokalyptického artworku Stanleyho Dondwooda (The Eraser artwork vol. 2) a podobně postapokalyptické táhlé melodie v pozadí. Později zjistím, že je to podkres ze skladby Amok. Poslouchala jsem Default a přemýšlela. Chytlavá melodie, energie, parádní klávesy. V hlavě se mi honily dvě myšlenky. Buď je to předzvěst sakra dobrého alba, nebo je to hit, který už nic jiného z debutu Atoms for Peace nepřekoná. Což se stalo v Yorkově případě přesně 0,00x. Takže stříhám metr, těším se na Amok...
Únor. Je to tady, stream celého alba. Napsala bych, že zní jako The Eraser. Jenže nezní. Patří k sobě, Amok jako by navazoval na The Eraser, gradoval, ale je jiný. Syntetizér. Falsetto. Echo. Syntetizér. Mimozemšťani. Amok. Roky se smiřuju s tím, že Yorke si prostě dělá, co chce. Je to pochopitelný vývoj. Kdo sleduje Yorkovu cestu hudebním světem, není překvapený. Chce se bavit. A tančit. Víc než kdy jindy. ,,I'm getting older, I just want to have fun, enjoy doing it.“ Thom už dávno není hromádka neštěstí, což většina hudebních magazínů nestihla za posledních 15 let zaznamenat. V The King of Limbs dal najevo, jakým směrem se chce ubírat a že nechystá zpátečku. Teď ale dostal mnohem víc prostoru a nemusí se ohlížet na ostatní členy skupiny. Kytary se objevují jen zřídka a nejvytíženější je Nigel, který stojí za mixážním pultem.
Uvažuju, proč byl singlem #1 zrovna Default, když je Amok vše, jen ne „default“. Nejzajímavější track je asi Ingenue. Podivná smyčka syntetizéru zní, jako kdyby se Thom přehmátl, ale je to jeden z nejlepších momentů desky. Další výrazný bod je Judge, Jury and Executioner, který už známe z dřívějších koncertů Atoms for Peace. Kombinace beatů, kytary a Thomova jak-to-sakra-dělá zpěvu. Podobně je tomu u Stuck Together Pieces a Reverse Running. Zkuste poslouchat bez hnutí. Amok končí stejnojmennou písní, vokál ,,To run amok run amok run amok“ se ztrácí v beatech. Přepadne vás melancholie a dojde vám, že přes všechen tanec jsou vaše dojmy stejně temné jako artwork a přes veškerý posun je to Thom Yorke a vždycky bude. A to je dobře.
Syntetizér. Falsetto. Echo. Syntetizér.
Atoms For Peace – Amok (XL Recordings, 2013)
http://atomsforpeace.info
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).